|
CYKLOVÝLETY |
|
|
|
|
|
|
 15.9.2015
Rok se s rokem sešel
a byl tady zase podzim a s ním i každoroční přejezd Jeseníků na
kole. I když vlastně „každoroční“ není docela pravda, vloni nám v
tom zabránily objektivní!! příčiny. Je to dobrá výmluva, tak proč ji
nevyužít, že. Přes mnohá zvaní přátel a známých cyklistů jsme
nesehnali žádného opovážlivce, který by se přidal. Letos dokonce
nejel ani brácha, neměl vůbec „najeto“. A tak jsme v obsadě Ivo a
Tomáš za ranního kuropění 15.9. při teplotě pár stupňů nad nulou
vyrazili vstříc známým cestám a potížím. Počasí tedy nic moc, ale
nepršelo a dokonce později svítilo i sluníčko. Měli jsme obavy, zda
cestu zvládnem celou na kole a nepůjdeme některé dříve jetelné úseky
potupně pěšky. Ony ty roky kupodivu přibývají i nám a někteří z nás
už vlastně jsou „prduši“, tedy pracující důchodci.
Nicméně první zkouška u Žlutého potoka byla bez problémů (dokonce i
plíce jsme na kopečku našli v těle) a tak jsme povzbuzeni šlapali
vstříc dalším nástrahám. Druhý nepříjemný úsek byl z Koutů nad Desnou na
Švýcárnu a to konkrétně cesta z Petrovky až na Švýcárnu,
která je dosti strmá a hlavně kamenitá. Do úseku najíždíme
obezřetně, tempo volíme rozvážné, přiměřené věku a zkušenostem a ve
výsledku byla neskonalá radost, že jsme přežili i toto poslední
tvrdé stoupání. Ne, že by pak nebyly náročné úseky i dále, ale tam
už to bylo spíš únavou než náročností terénu. Na Pradědu mlha (jako
často), že nebyl vidět vršek stožáru, ale již na Ovčárně svítilo
sluníčko a tak hutná polévka při posezení v Bufetu u Horské služby
chutná báječně. To taky víme, že jsme za tou horší polovinou a už to
bude brnkačka a jen celková únava určí počet najetých kilometrů.
Další pouť přes Karlov, Mravencovku, Alfrédku (bohužel bufet od
Herdegena je stále zavřený) na Skřítek již byla bez zvláštních
zážitků. Ony vlastně byly, ale byly to hlavně estetické zážitky z
krásné přírody. Tam jsme se pak rozhodovali o směru postupu a
zvolili jsme variantu „motání“ se po lesních cestách kolem hlavní
silnice na Žďárský potok, takže celkový výsledek byl 94 km s
převýšením 2323 m. Kupodivu ani únava nebyla nijak výrazná, přes
sezonu najeté kilometry byly poznat. Kafe u Ivoše na terase chutnalo
pak báječně. Takže příští rok opět DO SEDEL!!
|
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Více fotek ve fotogalerii ...
|
|
7.9.2013
A opět kolo ......
Jo jo, jesenický přejezd, již tradiční v tomto podzimním čase. I
když tentokrát jsme si vybrali trochu dřívější datum, abychom stihli
lepší počasí. Jen je škoda, že se nám nedaří nalákat na tuto sice
náročnou, ale krásnou vyjížďku nějaké další účastníky. Tradičně
začínáme u Ivoše na chatě, vyrážíme brzy ráno a modrá obloha slibuje
parádní den. Ráno v údolí je sice jen pár stupínků nad nulou, ale my
víme, že později bude teplo až až :-).
Po těch letech přejezdů již dobře víme, co si nachystat a tak snad
nic nepřekvapí. Nikam nespěcháme, do večerního šera je díky
dřívějšímu datu daleko. O to víc času věnujeme kochání, i když mezi
kyslíkovým dluhem a mdlobami to taky není jednoduché. Po
čtrnáctikilometrovém stoupání jsme si chtěli dát něco dobrého na Švýcárně,
ale tradičně měli venkovní bufet zavřený. A přitom asi dva miliony
lidí! Podnikání po našemu. Nevadí, jedeme dál. Společná fotka na
Pradědu a to nejhorší máme za sebou. I když takový táhlý výjezd
Karlovem je taky fajn :-). Pak už nás čeká Alfrédka a další zavřený
bufet, nicméně víme, že už to máme jen z kopce. Takže vzhůru dolů!
Na Ivošově chatě si dáme ještě kafe, něco na zub a míříme domů.
Byla to jako vždy paráda a balzám na duši.
Více fotek ve fotogalerii ...
|
 |
 |
 |
 |
 |
 |
|
|
|
28.9.2012
Přelom září a října je ve znamení přejezdu Jeseníků. Na kole.
Byly doby, kdy se jej zúčastnilo i 7 odhodlaných, poslední dva
ročníky jen tři skalní - Ivo, Tomáš a Honza. Jakoby byli lidé
lenivější, pohodlnější. Ale to nic neubírá na náročnosti trasy,
která se již léta nemění, jen sem tam s drobnou odchylkou. Rána jsou
chladná, tak si před Ivošovou chatou chystáme vhodné oblečení a o
půl osmé vyrážíme. Po několika stech metrů se nám zdá, že tak do
pěti kilometrů všichni sesedneme a vrátíme se. Tak se nohám nechce.
Ale protože víme, že za chvíli to bude v pohodě, šlapeme dál.
Zpočátku je mírné mlhavo, doufáme, že pršet nebude. První překážka
byla hodně nečekaná - úplně chyběl přejezd prvního potoka, místo něj
jen díra a okolo hromada velkých kamenů. Naštěstí víme, co to
cykloturistika, takže kola nad hlavu a jde se. Za chvíli se fotíme
na Skřítku u skřítka, jen krátká pauza a pokračujeme dál. Kromě
toho, že nemůžeme, se nic zajímavého nekoná. Dokonce ani žádný
defekt!! Zajímavé.
S ubíhajícím dnem ubíhají i našlapané kilometry a dokonce se trochu
vyjasňuje. Postupně zastavujeme na tradičních místech, líbí se nám
tady, je stále se na co dívat. Před druhou hodinou jsme na vrcholku
Pradědu, ale moc se nezdržíme, docela fouká a je chladno. Oblékáme
větrovky a vzhůru dolů! Sjezd dlouhý snad 15 kilometrů dává zabrat.
Poslední fotku máme kousek před Alfrédkou, kde jsme si chtěli dát
kafe, ale majitel bufetu rozhodl jinak, pro jistotu je zavřeno. Tady
se rozdělíme, Ivo jede přímo dolů, Honza s Tomášem pokračují do cíle
tradiční cestou nadopovaní brufenem. Je zajímavé, jak brufen dokáže
umravnit unavené svaly a bolavý zadek :-). Skoro bychom si dali
dalších 20 kilometrů navíc! I tak jsme najeli okolo 90 kilometrů s
převýšením 2300 metrů.
Bylo to fajn. |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
|
|
|
30.9.2011
Je podzim, nastal čas se trochu unavit.
Datum 30.9. padlo úplně náhodou na den, kdy jsme se rozhodli
zajet si na tradiční projížďku přes Jeseníky. Na kole. V dostatečném
předstihu Ivo rozeslal smršť mejlů všem známým a lákal je na krásnou
vyjížďku. Počasí měl koupené (ostatně, co se vlastně u nás nedá
koupit :-)), trasa byla známa ....., ale to bylo asi tak vše, co
sepovedlo. Postupně padavky odpadaly a hledaly se výmluvy. Ale ne,
takto nemůžeme známé lidi pomlouvat, měli pádné důvody nejet, včetně
opravdu zdravotních.
No nic, zůstali jsme tedy jen tři, jako samotné kůly v plotě.
Páteční večerní příjezd na Ivošovu chatu byl bez zádrhelů a za pár
chvil vytopená chatička nás hostila u plného stolu dobrot všeho
možného druhu, včetně kvalitního červeného australského. Někteří
měli řízky, jiní klobásky ...... jé Ivo, je ti dobře? :-))
....., ale v tu chvíli to bylo jak kaviár a vepřoknedlozelo.
Dřistali jsem asi do desíti večer, přemítali, jak ráno bude, jak se
obléknout, jaký proviant vzít, v kolik vstávat.
No, v těch domluvených šest hodin se nikomu moc vstávat nechtělo,
ale co jiné zbývalo, chtěli jsme vyrazit před osmou. Což se
tentokrát fakt podařilo a tak jsme do toho šlápli. Stará známá
cesta ubíhala překvapivě docela rychle, jelo se nám bez problémů, až
jsme se sami divili. Stará jedle, Skřítek, serpentinizace krupníku,
Františkova myslivna .... známá to místa naší cesty. Sem tam
odpočíváme, fotíme, pijeme, šlapeme. První vážná zastávka byla u
Františkovy myslivny a můžete hádat 48x proč.
.....defekt! Ivo ušel. Tedy spíš jeho zadní kolo změklo a než
riskovat při následném sjezdu nějaký průser, tak to jsme raději duši
vyměnili. Před sjezdem ještě honem několik povinných borůvek a jedem
do údolí. Tentokrát jsme zvolili z Koutů klasický výjezd na Švýcárnu.
A jako vždy to byl záhul. U Ivoše se trochu začala projevovat
včerejší klobáska, ale nesl to fakt statečně! Čas na Švýcárně jsme
měli dobrý, jako léta nepamatujeme! Nahoře mraky lidí, ale zavřený
venkovní bufet a zastavená voda z pramene!! Holt Česko. Tak jen
chvíli posedíme a stoupáme na Praděd. Rozhledy naprosto unikátní,
dokonce byla vidět Lysá hora a asi milión dalších kopců. Paráda!
No a teď následuje hodně studený a snad 15 kilometrů dlouhý sjezd do
Karlova. Dole zastavujeme jen chvíli a silničkou stoupáme na
Mravencovku. Čas máme stále velmi dobrý, tentokrát můžeme asi po 5
letech opět jet klasickou trasou přes Alfrédku a projet si komplet
všechno. Ivo se zeptal klobásek, jestli tam může jet, ale ty byly
docela zásadně proti. No, nedá se nic dělat, lepší zkrátit trať, než
vypustit duši. Už dneska podruhé. Ale Honza a Tomáš vyrážejí
stoupáním k Alfrédce. Trochu se nám to už vleče, přeci jen něco v
nohách máme, ale ovoce bylo :-) Okolo Alfrédky jsme jen projeli,
stíhaje vyfotit rozrůstající se bufet Herdegena. Na zimní běžkařské
radovánky to bude fajn zastávka! Ještě pár kilometrů po vrstevnici a
následuje sjezd k chatě. Byla to opět naprosto skvělá akce, i když
jsme unavení a trochu rozbolavění. No jo, cca 87km po kopcích je
furt 87km po kopcích.
Večer na chatě sníme zbytky, pak čaj nebo kafe a rozcházíme se. JO!
Stálo to za to! |
|
Více fotek ve fotogalerii ... |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
 |
|
|
|
|
|