3.11.2018 Roky jenom letí .... Ani jsme to tak nezaznamenali, ale těch padesát roků uběhlo bohužel jako voda. V roce 1968 obnovil svou činnost 5. oddíl, v kterém jsme pár let vyrůstali, učili se dovednostem a i po ukončení jeho činnosti zůstali přáteli. A tak jsme se rozhodli připomenout si tuto dobu podzimní výpravou (protože jarní se nekonala) a kam jinam zajít, než do míst našeho táboření na přelomu šedesátých a sedmdesátých let. Tentokrát jsme si domluvili termín pár týdnů předem, abychom stihli zajistit krásné počasí, což se nakonec fakt povedlo. Bylo totiž pěkně ..... hnusně. :-). Ale od začátku. Sraz na Visalajích v 9:13 se podařilo dodržet a všech nás sedm účastníků jsme se vydali vstříc mlze, mrholení, vlhku, hladu, žízni a hlavně opékání buřtů. Jo, zapomněl jsme na upadlou podrážku. Prvním bodem pochodu je Bílý Kříž, kde nás překvapila docela rozsáhlá výstavba, pak hřebenem nad tábořiště a sestup k němu do údolí. Cestou jedna z Petrových pohorek si řekla, že toho má plné kecky a odloupla si kus podrážky. Jenže to na Petra neplatilo a zavřel jí toho žraloka několika metry américké pásky, kterou měl čirou náhodou v batohu. Naše táborová louka je stále loukou, i když menší díky několika vzrostlým smrkům. A hlavně je u ní ohniště. Nebylo jednoduché najít potřebné množství suchého dřeva, ale nakonec se sešla slušná hromádka. Padaly sázky, zda se Ivošovi podaří zapálit oheň jednou sirkou, i když půlmetrovou. Petr měl pro jistotu Pepo, ale to jsme zavrhli, co kdyby byl později hlad a třeba se dá sníst. První sirku Ivo s trémou třesoucí se rukou zlomil, čímž u nás hodně klesl v ceně, ale hned další sirku zapálil a dokonce i podpálil chrastí, takže se u nás zase posunul hodně vysoko :-). Po zamoření celého údolí hustým kouřem jsme si podělili globusové buřty a začalo opékání. Naříznuté růžice buřtů se otvíraly a pozvolna se měnily v čistý uhlík. I ten se dá jíst. Nakonec jsme si všichni pochutnali, dali bezva zákusek, zamáčkli slzu a vyrazili na zbytek cesty, která už teď byla jednodušší, furt do kopce. Ale dopředu nás hnala vidina pozdního oběda v některé restauraci na Visalajích, což se nakonec vyplnilo. Jen někteří jedinci ..... jéé, ahoj Ivo .... si nedali žádné jídlo. Polévka, smažák a perfektní lívance s OZAJSTNÝMI borůvkami byly k nezaplacení. I když jsme to nakonec zaplatili. Na parkovišti u aut jsme ještě maličko pokecali, zapili oběd něčím silnějším než je kofola a houstnoucí mlhou vyrazili domů. Bylo fajn!
Více fotek ve fotogalerii ...
A zde je zase krátký film .... bude, až po vánoční schůzce :-)